Článek 106 — Změny směrnice (EU) 2016/797 (zákon EU o AI)

Článek 106 nařízení (EU) 2024/1689 — Změny směrnice (EU) 2016/797. Oficiální text, praktická interpretace, klíčové povinnosti a důsledky pro dodržování předpisů.

Shrnutí oficiálního textu

Článek 106 nařízení (EU) 2024/1689 (zákon EU o AI) mění směrnici (EU) 2016/797 Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2016 o interoperabilitě železničního systému v Evropské unii. Změna vkládá do rámce interoperability železnic reference a ustanovení v souladu se zákonem o AI, čímž zajišťuje, že oba právní nástroje fungují koherentně tam, kde jsou systémy AI nasazeny v železničním odvětví.

Základním účelem článku 106 je legislativní sladění: směrnice 2016/797 upravuje podmínky, za nichž mohou být železniční subsystémy a prvky interoperability uvedeny do provozu po celé EU, včetně bezpečnostních hodnocení a úlohy oznámených subjektů. Tam, kde systémy AI tvoří součást takových železničních subsystémů nebo prvků interoperability — zejména v bezpečnostně kritických funkcích, jako je řízení vlaků, signalizace nebo automatická jízda — změna zajišťuje, že povinnosti posouzení shody a dohledu zavedené zákonem o AI jsou integrovány do stávající regulační struktury železnic, namísto aby fungovaly paralelně bez koordinace.

Článek 106 patří do hlavy XIII (Závěrečná ustanovení), která obsahuje sérii navazujících změn odvětvových právních předpisů EU, jež musí být aktualizovány tak, aby odrážely nové povinnosti zákona o AI. Nestojí samostatně jako věcná kapitola o dodržování předpisů, ale spíše zajišťuje, že stávající právní rámec železničního odvětví je uveden do koherentního souladu s horizontální regulační architekturou AI zavedenou nařízením (EU) 2024/1689.

Co to znamená v praxi

Pro organizace působící v železničním odvětví má článek 106 dva praktické důsledky, které musí compliance týmy zohledňovat současně.

Za prvé, jakýkoli systém AI integrovaný do železničního subsystému nebo prvku interoperability, který již podléhá směrnici 2016/797, musí být posouzen jak z hlediska požadavků na interoperabilitu železnic, tak — kde je to relevantní — z hlediska požadavků zákona EU o AI na vysoce rizikové systémy AI. Systémy AI zapojené do řízení vlaků, automatické jízdy, monitorování infrastruktury nebo bezpečnostně kritických funkcí údržby jsou silnými kandidáty na klasifikaci jako vysoce rizikové systémy AI podle přílohy I, oddílu 3 zákona o AI (AI v dopravě). To znamená, že se uplatňují postupy posouzení shody v rámci obou režimů a compliance týmy musí zmapovat, jak tyto dvě hodnocení interagují, který oznámený subjekt nebo subjekt posuzování shody je příslušný a jak lze harmonizovat požadavky na technickou dokumentaci.

Za druhé, národní bezpečnostní orgány odpovědné za dohled nad dodržováním směrnice 2016/797 musí koordinovat svou činnost s národními příslušnými orgány určenými podle článku 70 zákona EU o AI. Článek 106 vytváří právní základ pro tuto koordinaci tím, že začleňuje reference na zákon o AI do směrnice o železnicích, ale organizace by neměly čekat, až národní orgány vytvoří koordinační protokoly, než začnou jednat. Proaktivní zapojení jak s orgánem bezpečnosti železnic, tak s orgánem dohledu nad trhem AI je doporučeníhodné.

V praxi by železniční podniky a správci infrastruktury měli auditovat svá nasazení AI, identifikovat, které systémy spadají do působnosti jak směrnice 2016/797, tak zákona EU o AI, a co nejdříve zahájit procesy dokumentace pro dvojí soulad.

Klíčové povinnosti

• Posouzení shody v dvojím režimu: Systémy AI tvořící součást železničních subsystémů nebo prvků interoperability musí splňovat jak postupy posouzení shody podle směrnice 2016/797, tak — pokud jsou klasifikovány jako vysoce rizikové — požadavky kapitoly III zákona EU o AI.
• Koordinovaný dohledový závazek: Provozovatelé musí komunikovat jak s národními bezpečnostními orgány pro železnice, tak s orgány dohledu nad trhem podle zákona o AI tam, kde jsou systémy AI nasazeny v bezpečnostně kritických železničních funkcích.
• Sladění technické dokumentace: Poskytovatelé a provozovatelé musí zajistit, aby technická dokumentace vypracovaná podle článku 11 zákona EU o AI a technické soubory požadované podle směrnice 2016/797 byly vzájemně konzistentní a na sebe odkazovaly.
• Ověření kompetence oznámeného subjektu: Organizace musí ověřit, zda subjekty posuzování shody oprávněné podle směrnice 2016/797 mají kompetenci a pověření k posuzování komponent souvisejících s AI, nebo určit, zda musí být zapojeny samostatné oznámené subjekty podle zákona o AI.
• Povinnosti průběžného monitorování: Vysoce rizikové systémy AI nasazené v železničním provozu podléhají povinnostem monitorování po uvedení na trh a hlášení incidentů podle zákona EU o AI (články 72–73), které musí být integrovány do stávajících systémů řízení bezpečnosti železnic.
• Sledování legislativy: Protože článek 106 mění směrnici 2016/797, namísto aby vytvářel samostatné povinnosti, musí organizace sledovat prováděcí opatření a pokyny vydané podle této směrnice, jak se vyvíjí po pozměnění.

Vztah k dalším článkům

Článek 106 musí být čten společně s věcnými ustanoveními zákona EU o AI o vysoce rizikových systémech AI, zejména články 9 až 17 (řízení rizik, správa dat, technická dokumentace, transparentnost, lidský dohled, přesnost a odolnost) a článkem 43 (postupy posouzení shody pro vysoce rizikové systémy). Příloha I, oddíl 3 zákona o AI, která uvádí systémy AI v dopravě jako kategorii vysoce rizikových systémů, je primární klasifikační branou pro nasazení AI v železnicích ovlivněná článkem 106.

V rámci hlavy XIII stojí článek 106 vedle článků 102 až 113, které společně mění řadu odvětvových směrnic a nařízení EU, aby byl zajištěn soulad s horizontálním rámcem zákona o AI. Článek 97 (přezkum a změny příloh) a článek 98 (výkon přenesené pravomoci) jsou relevantní pro pochopení toho, jak se seznamy klasifikací v příloze I — a tedy rozsah praktického dopadu článku 106 — mohou v průběhu času vyvíjet. Článek 70 (určení národních příslušných orgánů) definuje dohledovou architekturu, na které článek 106 implicitně závisí pro koordinaci vymáhání s orgány bezpečnosti železnic.

Harmonogram dodržování předpisů

Článek 106 vstoupil v platnost 1. srpna 2024, v den, kdy nařízení (EU) 2024/1689 nabylo účinnosti, jak bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. července 2024. Jeho praktický dopad se však řídí postupným harmonogramem použití obecného zákona EU o AI:

• 2. února 2025 — Zakázané praktiky AI (článek 5) se staly použitelnými. Provozovatelé železnic by do tohoto data měli posoudit, zda jakékoli nasazení AI v železničním odvětví dosahuje prahu zákazu.
• 2. srpna 2025 — Povinnosti týkající se modelů GPAI a ustanovení o správě se staly použitelnými. Systémy AI pro železnice využívající modely umělé inteligence pro obecné účely jako komponenty musí od tohoto data splňovat příslušné povinnosti.
• 2. srpna 2026 — Vysoce rizikové systémy AI uvedené v příloze I (včetně bezpečnostních komponent krytých stávajícími harmonizačními právními předpisy Unie, jako je směrnice 2016/797) musí splňovat povinnosti kapitoly III, s výjimkou určitých systémů krytých prodlouženým přechodem.
• 2. srpna 2027 — Konečný termín pro vysoce rizikové systémy AI, které již byly uvedeny na trh před 2. srpnem 2026, aby byly uvedeny do souladu tam, kde prošly podstatnými úpravami, a nejpozdější termín pro většinu zbývajících přechodných ustanovení pro vysoce rizikové systémy.

Organizace ze železničního odvětví by měly považovat srpen 2026 za svůj primární pevný termín dodržování předpisů pro systémy AI ovlivněné změnami článku 106 a měly by mít procesy posouzení shody dobře rozběhnuty do konce roku 2025.