Článek 41 — Společné specifikace (Zákon EU o AI)

Článek 41 nařízení (EU) 2024/1689 — Společné specifikace. Oficiální text, praktická interpretace, klíčové povinnosti a důsledky pro soulad s předpisy.

Shrnutí oficiálního textu

Článek 41 nařízení (EU) 2024/1689 zavádí mechanismus, jehož prostřednictvím může Evropská komise přijímat prováděcí akty stanovující společné specifikace pro vysoce rizikové systémy AI uvedené v příloze III a pro systémy AI spadající pod legislativu uvedenou v příloze I. Tento mechanismus se aktivuje za specifických podmínek: pokud harmonizované normy dosud neexistují, pokud jsou stávající harmonizované normy považovány za nedostatečné k pokrytí požadavků kapitoly 2 hlavy III, nebo pokud Komise dospěje k závěru, že zveřejněné harmonizované normy nesplňují povinnosti nařízení.

Společné specifikace přijaté podle článku 41 mají stejnou právní váhu jako harmonizované normy pro účely prokazování shody. Vysoce rizikové systémy AI, které splňují příslušné společné specifikace, požívají domněnky shody s požadavky, na něž se tyto specifikace vztahují. Před přijetím společných specifikací musí Komise konzultovat příslušné zainteresované strany — včetně vnitrostátních příslušných orgánů, oznámených subjektů a normalizačních orgánů — aby bylo zajištěno, že technický obsah odráží praktické implementační reality.

Poskytovatelé si zachovávají právo odchýlit od společných specifikací za předpokladu, že ve své technické dokumentaci doloží, že přijatá alternativní technická řešení dosahují alespoň rovnocenné úrovně ochrany. Tím se zajišťuje, že společné specifikace fungují jako bezpečný přístav, nikoliv jako pevný strop, přičemž zachovávají technické inovace v rámci vyhovujícího rámce. Článek 41 je zmocňovacím ustanovením, které zohledňuje praktickou realitu, že procesy normalizace mohou zaostávat za tempem regulačního uplatňování.

Praktický dopad

Článek 41 je primárně relevantní pro poskytovatele a vývojáře vysoce rizikových systémů AI působících v oblastech, kde evropské normalizační orgány — CEN, CENELEC a ETSI — dosud nezveřejnily harmonizované normy, nebo kde jsou zveřejněné normy neúplné nebo Komisí zpochybňované. V praktickém vyjádření to znamená, že v průběhu kritické rané fáze uplatňování zákona EU o AI na vysoce rizikové systémy mohou společné specifikace fungovat jako primární technická reference pro shodu.

Pro poskytovatele vysoce rizikových systémů AI v sektorech jako zaměstnanost, vzdělávání, kritická infrastruktura nebo prosazování práva článek 41 znamená, že by měli sledovat Úřední věstník EU, pokud jde o prováděcí akty Komise stanovující společné specifikace v jejich oblasti. Po zveřejnění takových aktů musí poskytovatelé ověřit, zda jejich stávající technická dokumentace, systémy řízení rizik, postupy správy dat a benchmarky přesnosti splňují stanovené požadavky.

Například poskytovatel nástroje pro nábor pracovníků s podporou AI, na nějž se vztahuje příloha III, bod 4, by musel zkontrolovat, zda společné specifikace řeší testování zaujatosti, povinnosti transparentnosti a mechanismy lidského dohledu. Pokud stávající řešení poskytovatele splňuje tyto požadavky prostřednictvím odlišného technického přístupu, musí výslovně zdokumentovat rovnocennost. Dovozci a oprávnění zástupci musí ověřit, že systémy uváděné na trh EU odkazují na příslušné společné specifikace v jejich dokumentaci o shodě. Oznámené subjekty provádějící posuzování shody třetí stranou musí používat příslušné společné specifikace jako technický základ tam, kde chybí harmonizované normy.

Klíčové povinnosti

• Sledovat a uplatňovat prováděcí akty: Poskytovatelé vysoce rizikových systémů AI musí identifikovat a uplatňovat veškeré prováděcí akty Komise stanovující společné specifikace relevantní pro kategorii jejich systémů, jak jsou zveřejněny v Úředním věstníku EU.
• Aktualizovat technickou dokumentaci: Pokud existují společné specifikace, musí poskytovatelé ve své technické dokumentaci zohlednit soulad s těmito specifikacemi, jak vyžaduje článek 11 a příloha IV.
• Domněnka shody: Poskytovatelé, kteří splňují příslušné společné specifikace, se mohou opřít o domněnku shody s požadavky kapitoly 2 hlavy III, na něž se tyto specifikace vztahují, což zjednodušuje proces posuzování shody.
• Dokumentovat odchylky s rovnocenným odůvodněním: Poskytovatelé, kteří zvolí technická řešení odlišná od společných specifikací, musí ve svém technickém spisu prokázat a zdokumentovat, že jejich přístup dosahuje alespoň rovnocenné úrovně ochrany příslušných požadavků.
• Účast zainteresovaných stran: Normalizační orgány, oznámené subjekty a vnitrostátní příslušné orgány musí být před přijetím společných specifikací Komisí konzultovány, čímž vznikají povinnosti pro tyto subjekty konstruktivně se zapojit do procesu přípravy.
• Dodržování procesní hierarchie: Společné specifikace fungují podřízeně vůči harmonizovaným normám; poskytovatelé musí nejprve posoudit, zda existují příslušné harmonizované normy, než přistoupí ke společným specifikacím jako referenci pro shodu.

Vztah k dalším článkům

Článek 41 je součástí kapitoly 5 hlavy III společně s články 40 (harmonizované normy), 42 (domněnka shody), 43 (postupy posuzování shody), 44 (certifikáty shody) a 47 (EU prohlášení o shodě). Musí být čten v úzké souvislosti s článkem 40, který upravuje primární cestu k souladu prostřednictvím harmonizovaných norem — článek 41 je výslovně subsidiární vůči této cestě.

Domněnka shody vytvořená splněním společných specifikací přímo navazuje na článek 42, který stanoví podmínky, za nichž domněnka vzniká. Článek 43 určuje, který postup posuzování shody se použije, přičemž společné specifikace ovlivní, zda je vyžadováno vlastní posouzení nebo posouzení třetí stranou ze strany oznámeného subjektu. Požadavky na technickou dokumentaci podle článku 11 a přílohy IV upravují způsob, jakým musí být zaznamenán soulad se společnými specifikacemi. Článek 9 (systém řízení rizik) a článek 17 (systém řízení kvality) musí být rovněž čteny společně s článkem 41, neboť společné specifikace mohou stanovit konkrétní parametry pro způsob implementace těchto systémů pro konkrétní kategorie systémů AI.

Harmonogram souladu

Zákon EU o AI vstoupil v platnost dne 1. srpna 2024. Jeho uplatňování probíhá postupně:

• 2. února 2025 — Zákazy praktik AI s nepřijatelným rizikem (článek 5) se staly použitelnými.
• 2. srpna 2025 — Ustanovení o modelech AI pro obecné účely (hlava VIII) a povinnosti v oblasti správy se staly použitelnými. Žádost Komise o normalizaci adresovaná CEN-CENELEC byla vydána v roce 2023, avšak harmonizované normy relevantní pro vysoce rizikové systémy pravděpodobně nebudou plně zveřejněny před polovinou nebo koncem roku 2026.
• 2. srpna 2026 — Vysoce rizikové systémy AI spadající pod přílohu III (samostatné) podléhají plným povinnostem shody podle kapitoly 2, včetně požadavku splňovat příslušné harmonizované normy nebo společné specifikace.
• 2. srpna 2027 — Vysoce rizikové systémy AI zabudované do produktů spadajících pod přílohu I (např. strojní zařízení, zdravotnické prostředky) podléhají plným povinnostem.

Článek 41 je proto od poloviny roku 2025 okamžitě prakticky relevantní, neboť poskytovatelé připravují technickou dokumentaci pro termín roku 2026. Vzhledem k tomu, že harmonizované normy nemusí být včas k dispozici nebo dokončeny, může Komise přijmout společné specifikace k zaplnění mezery, takže je nezbytné, aby poskytovatelé aktivně sledovali prováděcí akty v průběhu let 2025 a 2026.