Článek 39 nařízení (EU) 2024/1689 — Subjekty posuzování shody ze třetích zemí. Oficiální text, praktický výklad, klíčové povinnosti a důsledky pro plnění požadavků.
Shrnutí oficiálního textu
Článek 39 nařízení (EU) 2024/1689 (nařízení EU o AI) upravuje podmínky, za nichž mohou být subjekty posuzování shody usazené ve třetích zemích — tedy zemích mimo Evropskou unii — uznány a oznámeny pro účely provádění posuzování shody vysoce rizikových systémů AI podle tohoto nařízení.
Článek zavádí úzkou, ale důležitou bránu: subjekty posuzování shody ze třetích zemí mohou být oznámeny pouze tehdy, pokud to dvoustranná nebo mnohostranná mezinárodní dohoda mezi Unií a dotčenou třetí zemí výslovně stanoví. Bez kvalifikující mezinárodní dohody nemůže žádný subjekt ze třetí země jednat jako oznámený subjekt podle nařízení EU o AI.
Pokud platná mezinárodní dohoda existuje, musí subjekty ze třetích zemí, které chtějí být oznámeny, splňovat stejné požadavky uložené subjektům posuzování shody usazeným v EU podle kapitoly 4 hlavy III. To znamená, že musí prokázat technickou způsobilost, organizační nestrannost a provozní nezávislost rovnocennou té, která se požaduje od evropských oznámených subjektů. Oznamování je zpracováváno prostřednictvím příslušného oznamujícího orgánu členského státu v souladu se standardním postupem oznamování stanoveným v předchozích článcích kapitoly 4. Článek tak zajišťuje, že jakékoli rozšíření rámce posuzování shody za hranice EU zachovává integritu, rovnocennost a vymahatelnost systému zavedeného tímto nařízením.
Co to znamená v praxi
Článek 39 je primárně relevantní pro poskytovatele vysoce rizikových systémů AI, kteří působí v jurisdikcích pokrytých obchodními dohodami EU nebo dohodami o vzájemném uznávání, a pro subjekty posuzování shody usazené ve třetích zemích, které chtějí nabízet certifikační služby podle nařízení EU o AI.
V praktickém vyjádření článek znamená, že zkušební laboratoř nebo certifikační subjekt sídlící například ve Spojeném království, Japonsku nebo jiné zemi, s níž EU uzavřela příslušnou mezinárodní dohodu, by mohl být v zásadě jmenován jako oznámený subjekt pro účely nařízení EU o AI — za předpokladu, že dohoda výslovně pokrývá posuzování shody podle nařízení o AI a subjekt splňuje všechny platné požadavky. V době vstupu nařízení v platnost nebyly ještě uzavřeny žádné dohody o vzájemném uznávání specifické pro nařízení o AI, což znamená, že ustanovení funguje prospektivně: vytváří právní základ pro budoucí uznání, aniž by samo o sobě aktivovalo jakýkoli konkrétní subjekt ze třetí země.
Pro poskytovatele vysoce rizikových systémů AI to má konkrétní důsledek: do doby, než budou uzavřeny kvalifikující mezinárodní dohody a subjekty budou formálně oznámeny, nemohou se spoléhat na posuzování provedená subjektem ze třetí země k plnění svých povinností posuzování shody podle článků 43 a 44. Žádný certifikát ani auditní zpráva vydaná subjektem, který nebyl platně oznámen cestou článku 39, nesplňuje požadavky nařízení EU o AI, bez ohledu na technickou kvalitu posuzování.
Týmy odpovědné za plnění požadavků by proto měly sledovat vývoj obchodních dohod EU a databázi NANDO (Nový přístup — oznámené a určené organizace) kvůli případným budoucím oznámením subjektů ze třetích zemí podle tohoto ustanovení.
Klíčové povinnosti
- Subjekty posuzování shody ze třetích zemí mohou být oznámeny pouze tehdy, pokud to mezinárodní dohoda mezi Evropskou unií a příslušnou třetí zemí výslovně stanoví — bez dohody žádné uznání.
- Subjekty, které žádají o oznámení podle článku 39, musí splňovat úplný soubor požadavků platných pro subjekty posuzování shody usazené v EU podle kapitoly 4 hlavy III, včetně kritérií technické způsobilosti, nestrannosti a nezávislosti.
- Oznamování subjektů ze třetích zemí musí probíhat podle standardního postupu oznamování platného podle nařízení, vedeného prostřednictvím oznamujícího orgánu členského státu.
- Poskytovatelé vysoce rizikových systémů AI musí ověřit, že jakýkoli subjekt posuzování shody, se kterým spolupracují, je platně oznámen — ať už usazený v EU nebo ve třetí zemi — dříve, než se budou na posuzování tohoto subjektu spoléhat při prokazování shody.
- Členské státy a Komise musí zajistit, aby jakákoli mezinárodní dohoda, která slouží jako základ pro oznámení subjektů ze třetích zemí, zachovávala rovnocennost a vymahatelnost rámce posuzování shody podle nařízení EU o AI.
Vztah k ostatním článkům
Článek 39 je součástí hlavy III, kapitoly 4 (Oznamující orgány a oznámené subjekty) a musí být vykládán ve spojení s ostatními články této kapitoly. Články 33 a 34 stanoví obecné požadavky a povinnosti platné pro oznámené subjekty; článek 35 upravuje samotný postup oznamování; a články 36 a 37 se zabývají změnami oznámení a zpochybňováním způsobilosti oznámených subjektů. Protože článek 39 tyto samé požadavky v plném rozsahu uplatňuje na subjekty ze třetích zemí, nelze jej vykládat izolovaně od nich.
Nad rámec kapitoly 4 se článek 39 pojí s článkem 43, který specifikuje postupy posuzování shody platné pro vysoce rizikové systémy AI, a článkem 44, který upravuje certifikáty vydávané oznámenými subjekty. Jakýkoli subjekt ze třetí země oznámený podle článku 39 musí vydávat certifikáty, které plně splňují článek 44. Článek se rovněž dotýká širšího rámce mezinárodního obchodního práva EU a pravomocí Unie uzavírat dvoustranné a mnohostranné dohody podle Smlouvy o fungování Evropské unie.
Časový harmonogram plnění požadavků
Nařízení EU o AI vstoupilo v platnost dne 1. srpna 2024, dvacet dní po zveřejnění v Úředním věstníku. Nařízení se uplatňuje ve fázích:
- 2. února 2025 — Zákazy praktik AI s nepřijatelným rizikem (hlava II) se staly použitelnými.
- 2. srpna 2025 — Ustanovení o modelech AI pro obecné použití (hlava VIII) a struktury správy se staly použitelnými.
- 2. srpna 2026 — Většina povinností pro vysoce rizikové systémy AI uvedené v příloze III, včetně požadavků na posuzování shody podle hlavy III, se stává použitelnou. Toto je primární datum použitelnosti pro článek 39 v praxi, neboť upravuje rámec oznámených subjektů, který tato posuzování podpírá.
- 2. srpna 2027 — Prodloužená lhůta pro vysoce rizikové systémy AI zahrnuté v příloze I (systémy jako bezpečnostní komponenty regulované podle stávajících harmonizačních právních předpisů Unie) k dosažení shody.
Článek 39 je právně v platnosti od srpna 2024, ale jeho operační relevance se konkretizuje od srpna 2026, kdy poskytovatelé vysoce rizikových systémů AI musí mít dokončena posuzování shody prostřednictvím platně oznámených subjektů. Organizace by měly začít identifikovat vhodné oznámené subjekty — a sledovat jakékoli kvalifikující mezinárodní dohody, které mohou aktivovat subjekty ze třetích zemí podle článku 39 — v dostatečném předstihu před tímto datem.
Official AI Act Compliance Deadline Calendar
Updated · Sources: Regulation (EU) 2024/1689 and the 2026 Digital Omnibus on AI.
| Obligation | Applies to | Original date | New date | Status | Countdown | Legal basis |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Prohibited Practices (Art. 5) | All providers and deployers | active | — | AI Act Art. 5 | ||
| GPAI Rules (Chapter 5) | GPAI model providers | active | — | AI Act Art. 51-56 | ||
| AI-Generated Content Marking | Providers of generative GPAI systems | active | — | AI Act Art. 50(2) | ||
| Regulatory Sandboxes | National competent authorities | active | — | AI Act Art. 57 | ||
| High-risk AI — Annex III (standalone) | Providers of standalone Annex III systems | deferred | — | AI Omnibus 2026 Art. 6(2) | ||
| High-risk AI — Annex I (embedded) | AI embedded in Annex I regulated products | deferred | — | AI Omnibus 2026 Art. 6(1) |
⬇ Download JSON · CC BY 4.0
AI Act meets DORA and NIS2
Is your organisation subject to both the AI Act and DORA? The two regulations intersect on the operational resilience of financial AI systems. Our sister site regulation-dora.eu covers DORA in depth — including what the AI Act adds on top of an existing DORA programme.
The AI Act for financial institutions ↗ Explore regulation-dora.eu ↗Frequently Asked Questions
Ano, ale pouze pokud to výslovně stanoví dvoustranná mezinárodní dohoda mezi EU a dotčenou třetí zemí. Bez takové dohody nemohou být subjekty posuzování shody ze třetích zemí oznámeny a nemohou provádět posuzování shody uznané podle nařízení (EU) 2024/1689.
Článek 39 odkazuje na dohody uzavřené mezi Evropskou unií a třetími zeměmi — například dohody o vzájemném uznávání (MRA) — které výslovně rozšiřují rámec posuzování shody podle nařízení EU o AI na subjekty usazené v těchto zemích. Každá taková dohoda vymezuje rozsah, podmínky a limity uznání.
Oznamování stále probíhá prostřednictvím oznamujícího orgánu členského státu. Subjekt ze třetí země musí splňovat stejné požadavky platné pro oznámené subjekty usazené v EU podle kapitoly 4 hlavy III a musí být pokryt příslušnou mezinárodní dohodou, než může oznamující orgán členského státu přistoupit k oznamování.
Ano. Jakmile jsou platně oznámeny na základě příslušné mezinárodní dohody, mají subjekty posuzování shody ze třetích zemí stejná práva a povinnosti jako jejich protějšky v EU, včetně vydávání certifikátů technické dokumentace EU, provádění auditů a podávání zpráv příslušným orgánům.
Stay ahead of AI Act changes
Get compliance alerts when deadlines or obligations change.
No spam. One-click unsubscribe.
Take compliance further with the AI Act Academy
Templates, training modules, and live Q&A — everything needed to implement AI Act compliance.